Posedmé uctili Zátopka v Lomené aleji. Uznání za double Veigertové i patnáctiletému triatlonistovi

Chvíli to vypadalo až skoro na senzaci… Že by všechny muže, Zátopkovy následníky, předběhla žena? Sice skvělá Gábina Veigertová, ale už tu v lese na jeho tratích měla v nohou jeden okruh navíc jako členka štafety. Až po chvíli se jeden přece jen našel. O 24 vteřin rychlejší. Adam Böse. Na svět přišel až sedm let poté, co ho legendární fenomén opustil… Před patnácti lety.

Na traťový rekord to nebylo (37:34), ale stal se tak nejmladším vítězem v sedmileté historii závodu, kterou už ozdobili Ondřej Fejfar, David Svoboda, Jiří Prskavec nebo Jan Pernica. „První kolo jsem možná trošku přepálil a poslední dva kiláky už hodně trpěl a ztrácel. Naštěstí to vyšlo… Jsem rád, že mě i dohledali ve výsledcích,“ usmíval se. Při startu si totiž mačkal hodinky těsně u měřícího čipu na čísle, čímž vyrušil jeho funkci.

Původem tenista, pak frekventant plavecké školy, už patří k oporám známé triatlonové formace Road to Kona, kterou vede Jan Strangmüller, bývalý juniorský šampion z Havaje. Böseho však trénuje Pavel Wohl, jednička současná. „Běh mám nejlepší,“ hodnotí výkonnost ve třech disciplínách student prvního ročníku jazykového gymnázia na pražském Jižním Městě. Bydlí v nedaleké Kamenici a týdně stíhá trénovat až sedmnáct hodin. „Rád bych se dostal do reprezentace, pak se uvidí. O Havaji zatím nepřemýšlím, hlavní bude škola,“ rozmlouval o svých plánech. Za ním skončili Martin Staněk (-40) a Tomáš Müller (-1:02), dalších triatlonistů se našlo v popředí výsledkových listin ještě dost.

Gabriela Veigertová zde podobný double absolvovala už loni s Terezou Hrochovou, tehdy jen den po Ústeckém půlmaratonu. Letos běžela se svým přítelem Jiřím Procházkou, jednotlivé pětky postupně za 19:32 (ve štafetě), 18:38, 19.21 (pak sama). Loni to dala za 18:48 a 38:43 a byla absolutně čtvrtá, tedy samostatně nyní dokonce líp. „Nejsem ale v takové formě jako před rokem,“ odmítala pocty. „První okruh jsem běžela sama podle plánu, druhý jsem se chytla chvíli s nějakým klukem. Ale tahle trať není vůbec lehká, mírná stoupání, zatáčky, písek… Dalo mi to pěkně zabrat,“ povídala ještě dáma, která se chystá na nedělní velmistrovské Běchovice.

Zlepšili se tu však i další z pravidelných účastníků. Třeba Jiří Synek v dresu severočeského pivovaru Rohozec. „Mám to tady rád, proto asi běžím vždycky líp, než v jaké jsem kondici,“ povídal. „Srdeční záležitost. Pár roků jsem chyběl, ale už to bylo dost, musel jsem zase přijet,“ dodal Jiří Gono. Nejstarší běžec 73letý Josef Kubín z Jablonného nad Orlicí jako jediný pamatuje Zátopkův heroický triple na olympiádě v Helsinkách 1952, byly mu dva roky…

Podmínky vládly slušné, pro polovinu září až nebývalý sluneční žár mírnil milosrdný stín lesa. Běhalo se tu už ve větších parnech, i chladu. Vřelá a milá atmosféra však trvá. Tvoří ji pochopitelně nejvíc sami účastníci, ale i drobné detaily, jinde nevídané. Třeba fotografie Emila a Dany Zátopkové rozvěšené po stromech v přírodní galerii. K tomu bezvadné ceny – tradičně hodinky Prim s pamětním gravírováním pro vítěze všech kategorií, unikátní trička, tombola i s obřím bazénem od Marimexu a další.

Znáte to, nejhorší závod je ten, který neběžíte. Takže chybět na poctě Zátopkovi, ať se zrovna necítíte fresh nebo vám nepasuje do kalendáře, by byl prohřešek rovnající se svatokrádeži. Jsem rád, že jsem ho (zase) nedopustil.

Kompletní výsledky zde.

Foto: Martin Wawrzyczek