Pavlišta a Stewartová vítězí, ostatní medailisté s rekordy a bronzový objev. Báječný pražský (český) maraton

Nečekaný návrat zkušeného (skoro)veterána, krach favorita i zjevení supernovy. A taky první domácí triumf širokospektrální nastupující vládkyně. K tomu rekord závodu na pozměněné retro trati. To všechno přinesl … pražský maraton, jemuž první květnová neděle nabídla ideální podmínky.

Vít Pavlišta získal své čtvrté zlato, které v této sbírce z let 2015, 19, 21 a 23 staví nejvýš. „Opravdu to nebylo ničím podložený, v zimě jsem byl hodně nemocný. Naběhal jsem o třetinu míň už v minulých letech, ale ani dřív jsem neměl závratný kilometry,“ říká 38letý liberecký běžec, který nikdy nebyl full-time profíkem, stará se o rodinu, neskrývá, že rád pije pivo.

„Takhle defenzívně jsem nikdy neběžel,“ prohlásil poté, co dokončil jako čtrnáctý v čase 2:19:14. Co to znamenalo?  „Držel jsem pořád stejné rozumné tempo, nezrychloval jsem, žádné honění. Do třicátého jsem to hladil, pak už to ale bolelo.“ Favorizovaný obhájce Jiří Homoláč, jemuž se letos po návratu z přípravě v Keni nevydařil už třetí závod, odpadl někde na desátém kilometru a později nedokončil. Fejfar se držel do pětadvacátého, ale i poté zůstával na dohled. Nejdéle s Pavlištou vydržel další premiant Vladimír Marčík, ten se však propadl v závěru.

Pavlišta změnil práci, loni přešel ze svijanského pivovaru do libereckého Lipa (ano, známé bonbonky lipíčka…) a běháním se hlavně baví. „Žádné velké plány nemám, dám si nějaký RunCzech půlmaraton, ty se mi líbí a v létě vyberu spontánně nějaký pěkný a dlouhý hory na zážitek,“ usmívá se spokojeně. Žádnou velkou únavu necítil ani den po závodě. „Jen se trošku ozývají nohy, nejsou tak obouchaný z potřebných kilometrů, jak by měly být. Ale energeticky jsem prošitý tak nebyl,“ dodává. Přispěl také k vítěznému double pro Pumu, pro závod se mu skvěle osvědčil tvrdší karbonový model Fast-R.

Stříbrnou radost si užil hnedle 40 vteřin za ním (2:19:54) Ondřej Fejfar v osobním rekordu, přitom sám se označuje za především horského běžce. Spolu s Pavlištou je „servisuje“ masér Karel Kuchynka, který tak díky nim slavil také vítězné double. „Běžel jsem opatrně, ale šlo to výborně. Jsem spokojený s výkonem, umístěním i časem,“ říká Fejfar. V únoru totiž podstoupil nepříjemnou urologickou operaci a nabral manko. „Ale do té doby jsem měl naběháno dobře a dokázal jsem se brzy vrátit.“ Už pár dní po návratu z nemocnice běžel Trail Praha, pak delší trail v polských Krkonoších „Ale na mistrovském půlmaratonu v Pardubicích jsem nestíhal rychlostně, tam mi to vůbec nevyšlo, tak jsem nevěděl, jak na tom budu,“ dodává. Teď už ví, že je zpátky, možná výš, než čekal. A těší se do velkých hor, v červnu zamíří znovu do USA na Broken Arrow Skyrace.

Senzační bronzovou medaili (za 2:20:20) získal v maratonské premiéře 22letý Yann Havlena, který se tak stal zjevením na tuzemské scéně. Kde se vzal? Bývalý juniorský reprezentant v moderním pětiboji studuje třetím rokem v Ženevě psychologii, přivydělává si jako barista a trénuje ve skupině Marco Jagera, z níž vzešel evropský rekordman Julien Wanders. Týdně odběhá okolo 180 km… Už v dubnu běžel v Berlíně půlmaraton za 1:06:47, ale nedával si přehnané cíle. „Věřím, že kvalitní maraton může zaběhnout i mladý závodník,“ říkal v rozhovoru pro web strekari.cz.

Však už v roce 2018, tedy v sedmnácti byl nejlepším českým juniorem na mistrovsví světa v běhu do vrchu v Andoře. Jenže pak tak trpěl bulimií i anorexií, měl osm únavových zlomenin… Teď potvrdil kvalitu. Obavy z přepáleného tempa v jeho případě mírní mentální nastavení a vyzrálost. Pocit smysluplnosti na emoční úrovni pro něho stojí ještě výš než touha po výsledku. Touží zůstat především člověkem a ne jen číslem v běžeckých tabulkách, proto chodí do opery, fotí akty. Ve Švýcarsku si změnil jméno z českého Jan na Yann…

Čtvrtý tedy doběhl Vladimír Marčík (2:21:15). Pátý pak pětinásobný šampion a čerstvý čtyřicátník Petr Pechek. Ten má za sebou ale první titul a stovce před měsícem! „Možná trošku jsem ji ještě cítil. Jak kluci zrychlili na tempo 3:15/km, ztratil jsem kontakt, ale scházel kousek, neměl jsem na to. S časem v cíli (2:21:50) jsem ale spokojený,“ hodnotil zkušený všeběžec, který sázel na titul pro nováčka Marčíka. Šestý skončil Matěj Zima (2:24:19, celkově 23.).

Češky s rekordy, nedostala se k němu jen vítězka

Nejlepší Češkou se stala podle očekávání při nepřítomnosti Joglové, která zvažuje přípravu na Ironmana, a Hrochové, a konci kariéry rekordmanky Nývltové-Vrabcové, členka známé běžecké rodiny Moira Stewartová, sedmá v absolutním pořadí žen. „Skvělé, ale ve druhé části jsem měla krizi, tahala nohy, měla i mžitky před očima a v cíli zezelenala. Poslední kilometry byly opravdu nekonečné,“ přiznala (cílový čas 3:35:25). Spíše přání pořadatelů bylo otcem myšlenky útoku na český rekord, na nějž to sice v první polovině ještě vypadalo nadějně. Zůstala ale dvě a půl minuty za osobním rekordem a nevyšel tak ani limit pro mistrovství světa v Budapešti. Což znamená, že další pokus o olympijský limit pro Paříž 2024 proběhne až na podzim, nejspíš ve Valencii. Druhá doběhla Barbora Macurová za 2:35:26, čímž si vylepšila maximum o deset minut! To je skvělý předpoklad i pro její další zlepšení na mistrovství v horských bězích na Stubai, kam se chystá. A třetí byla stejně jako loni Eva Filipiová také v novém osobním rekordu 2:43:50.

Pražský maraton přinesl řadu dalších zajímavostí. Rekord závodu zaběhl vítěz Alexander Mutiso, Keňan, žijící převážně v Japonsku (2:05:09), nejlepší žena Edesa Workenesh z Etiopie dala 2:20:42. Startovním výstřelem poslal běžce do závodu prezident Petr Pavel – ač sportovec v kondici maraton nikdy neběžel na rozdíl od současného pražského primátora Bohuslava Svobody, lékaře a šermíře. Battle of the Teams, soutěž pěti týmů, vyhráli ČEZ s kapitánkou Kateřinou Neumannovou, členy byli i Mutiso nebo Homoláč. O prémii ve výši 30 000 eur (v přepočtu asi 720 000 korun) se rozdělil s elitními běžci i nejlepší hobík, hlásící se k barvám týmu. Na další týmy zbývalo pak celkem ještě 15 000 eur.

Kompletní výsledky zde.

Foto: Run Czech