Chotouň jede. Dětská lyžoškolička pro Prahu a jižní okolí
Sdílet
Všude vůkol téměř jarní krajinu protíná na jediném svahu bílý pruh, zářící do dáli. Ski areál v Chotouni u Prahy ve výšce mezi 350 a 400 metry se může zdát podivným anachronismem. Nebo spíš realitou v údolí vyteplalých zim posledních let. Každopádně je to perfektní lyžařská škola pro nejmenší z Prahy a zdejšího okolí. Jezdí i teď. Od minulého pátku až do soboty, od osmi ráno do devíti večer, včetně Štědrého dne (to je do jedné odpoledne). I v úterý, kdy se tu teploměr šplhal až k patnácti stupňům, se s dětmi zalyžovat dalo úplně v pohodě a bez tlačenic.
“Pak budeme muset zavřít, vypadá to nejmíň do 10. ledna. Bude tosmutný pohled, ale nedá se nic dělat. Ale budeme ve střehu, sledovat počasí a zasněžovat, jakmile přimrzne, abychom byli připravení, až se to zase spustí,” říká Jiří Vorel. Před sezonou rozšířil parkovišě a posílil zasněžovací baterii, která mu dovolila připravit téměř třičtvrtěmetrovou vrstvu sněhu na celém kopci za tři noci. Teď už aspoň třetina odtála a co bude dál, neví. “Jiní jsou na tom ještě hůř, my máme aspo%n zasněženo. Nezbývá než počkat a věřit, ” nevzdává se. Držíme palce a přidáváme podrobnější test (i fotografie) z loňské sezony (pouze ty ze tmy jsou letošní…)
A ještě hned úvodem stručné porovnání s dalšími středočeskými areály. Mnichovický Šibeniční vrch (za Říčany) má mnohem menší kopec a hlavně užší sjezdovčičku, o víkendech místy neprostupnou. Do přece jen rozhlehlejšího a luxusně vybaveného Monínce jedete ze stejných pražských výchozích pozic nejmíň o 45 minut déle. A za lyžování tu zaplatíte citelně víc.
Příjezd, doprava ****
Snadné. Z jižního okraje Prahy (od Průhonic, Jesenice nebo z Modřan) to je patnáct minut přes Dolní Jirčany do Jílového. Na náměstí doleva a za dva kilometry vás vítá cedule Pohoří. Pod zasněženým kopcem najdete vyznačené a upravené parkoviště. Zdarma. Stačí se přezout a skočit do lyží. Přinejhorším dojdete i pěšky od autobusu z Jílového (jezdí sem bus číslo 332 z metra Budějovická) nebo dojedete až pod vleky regionální linkou číslo 444.
Skipasy ****
Přehledná struktura – koupit si můžete na počet hodin, rozumné ceny. Pro děti i dospělý doprovod, ve všední den, o víkendu i večer – za umělého osvětlení se jezdí denně. Víkendový provoz začíná obvykle už v 8 ráno, v týdnu od 9, hoblovat pistu můžete vždy až do devíti večer.
Jen pro orientaci základní sazby: na hodinu 160 Kč dospělý, dítě 140 Kč, pět hodin 350 Kč, dítě 300 Kč, do 4 let věku zdarma. Bodové jízdenky začínají na 80 Kč za 5 jízd (dítě 70 Kč). Dá se koupit i jenom dětský lístek do území „školičky“ (100 Kč na hodinu, 200 Kč na 3 hodiny). Jediný nedostatek – neberou tu platební karty a nejbližší bankomaty jsou v Jílovém.
Sjezdovky ***
Jedna sjezdovka pro běžné lyžování se spouští podél vleků, dvou pom (rychlejší a o pár metrů delší – 300 m, a hned vedle pomalejší -280 m, kde rodiče mohou vozit i děti na jedné tyči) je dostatečně široká s prostorným dojezdem. Vzhledem ke kapacitě (vleky obslouží 1100 osob za hodinu) se jeví jako rozumný zákaz sáňkování a bobování/pekáčování.
Sklon – tak akorát – dovoluje rychlejší a delší carvingový oblouk pokročilejším, ale především bezpečnou jízdu všeho druhu začátečníkům. Doplňuje ji dětské „hřiště“, mírnější planinka s pojízdným kobercem, dobře vyznačená a ohraničená, po levé straně uprostřed.
Mají zde k dispozici deset zasněžovacích děl, dvě rolby Pisten Bully a v rámci možností dělají maximum. Třeba o třetím únorovém víkendu, kdy už brzy zrána ukazoval teploměr k desítce a nemrzlo ani v noci, se dalo první dvě hodiny jezdit po ztvrdlém a upraveném povrchu i docela svižně. Postupem času se umělá pokrývka přece jen místy nastrouhala po „písečných“ dun.
O víkendech tu bývá dost rušno, ve všedních dnech pohoda.
Skialpy, běžky *
Při sněhových podmínkách posledních let s nimi nepočítejte. I když okolní svahy a pláně by se profilově docela nabízely – nechat děti jezdit a sami si vyrazit. Letos to už ale rozhodně nevyjde. Hned jak nahoře na vleku odhodíte podsedák, zaujme čerstvě se zelenající tráva. Stopa nahoru vede po samé hranici bláta a listí, personál musí citlivě dohazovat sníh na poničená místa. Každá lopata se cení jako na lékárnických vahách…
Servis, atmosféra ****
Webová kamera dovoluje kontrolu situace těsně před tím, než vyrazíte. Jeden slušně vybavený servis s půjčovnou (i boty velikosti 24EUR nebo 70cm lyže) pokryje poptávku. Jen pozor, nedělají tu rezervace.
Personál je až nezvykle vlídný na všech stanovištích, však sami dva spolumajitelé Jiří Vorel a Jan Němeček jsou hlavními tahouny přibližně šestičlenného sezonního týmu, který i s víkendovými pomocníky odtáhne až sto dní! V akci bývají navíc instruktoři na lyže i snowboard, početně dle potřeby, v označených bundách. Lyžařská škola tu běží už čtrnáct let.
Toalety mají čisté a vytápěné, vedle stanu a přístřešku na posezení. Hned vedle dole najdete stánek s tradiční nabídkou občerstvení, ale v solidní kvalitě – hranolky, párek v rohlíku, polívka atd., dokonce i sytě žluťoučké Bombardino jako někde v Dolomitech. Aprés ski si rodiny s dětmi užívají většinou už doma. Výtečné dortíky nabízí jílovská cukrárna na hlavní ulici hned za náměstím.
Pokud by se vám snad zdál příliš štědrý náš roh hvězdičkové hojnosti, pak pro upřesnění dodáváme: Nehodnotíme podle absolutních kritérií, tedy nesrovnáváme s Kronplatzem, Svatým Mořicem ani Špindlem. Ale snažíme se ocenit kvalitu reálné nabídky na levelu, kam skutečně patří.
Tady máme nedávný test Pece pod Sněžkou.
Hodnocení: nejlepší je *****, nejhorší *
