Vedro, žula, štíty velehor. Tatranská šelma vycenila zuby
Sdílet
Nevydařený závod by měl přinést zvýšenou motivaci na příště. Tím spíš závod, do nějž jste ani nevystartovali. Ten zůstává navíc nenaplněným snem. Pro mě jím je Tatranská šelma, padesátikilometrový (s tříkilometrým převýšením) přeběh federálních velehor Vysokých Tater. Přibliží nám ho nejlíp jeho otec Matúš Vnenčák – tatranský chalan, skvělý běžec a skialpinista.
Jak se povedla o předposledním srpnovém víkendu letošní dlouhá Tatranská šelma, verze Ultra 50?
Na to, co se všude okolo děje a jak jsme pořád nejistotě, i když já jsem si těžkou hlavu nedělal, proběhlo všechno v pohodě bez nejmenších komplikací a zádrhelů. Letošní závod považuju za nejhodnotnější v historii po všech stránkách. Vyšlo nám všechno organizace, konkurence…
Matúš Vnenčák 
Jen k traťovému rekordu Tomáše Macečka z před dvou let (5:23) chybělo slovenskému běžci Martinu Halászovi dost (5:46).
Bylo brutálně horko, nejteplejší den v roce. Ani ve výšce vůbec nefoukalo. Hodně lidí postihly velké křeče a čtyřicet procent jich nedokončilo, taky proto, že mnozí šli v první řadě na výsledek. Favoritů se našlo víc, i když na poslední chvíli se odhlásil Maceček. Na trati pak odpadl i můj osobní tip Hraško, pro něho se volala Horská služba, nebyl schopen pohybu, nakonec došel Vítěz Halász to rozběhl rozumně a vyplatilo se mu to. Maďar Jósza, účastník olympijského maratonu z Riu a juniorský mistr světa v orientačním běhu, byl výborný do kopce, ale překvapivě mu vůbec nešly seběhy. Váš Dominik Skokan ho trhnul na druhé místo v posledním seběhu (6:06) a ještě získal čtyři minuty navrch (kategorii Muži 40+ vyhrál známý slovenský triatlonista Filip Kristl za 6:47, pozn aut.). Vítězka Krčálová měla o hodinu horší čas než loni Marcela Vašínová (7:31, resp. 6:29), mezi ženami se to ale tolik nesešlo.
Před třemi týdny jste se tradičně „rozcvičili“ na krátké Šelmě – Verticalu.
Jozef Hlavčo vyhrál znovu jako všechny roky, už podeváté, dokonce v traťovém rekordu (1:00:53), hned nato dominoval i v Red Bull 400 na Štrbském plese. Je to absolutní špička na světě, měl by vyrazit na velký závod. Před šesti lety skončil v Limone šestý o minutu za Jornetem, a teď je ještě lepší. Přitom špičku běhají mladší kluci než on.
Jak se vyvíjí závodnické pole, krotit Šelmu není tak úplně pro všechny, že?
Když jsem začínal, neměl jsem představu, jaké to bude. Teď musím připustit i negativní ohlasy některých účastníků, kterým se nelíbí tvrdé limity, které se navíc každým rokem ještě zkracují (na Verticalu 1:52 a na Ultra 9:59 hodiny). Pár lidí to těsně nestihlo a byli hodně zklamaní, když jsme je nezanesli do výsledků (je jich tam 116, pozn. aut.). Ale nastavili jsme si to tak, že hobby a komerčních závodů je spoustu a my chceme držet určitou úroveň. Běží se tu po šutrech a pár kvalitních silničářů i lesních běžců si tady už vylámalo zuby. Možná v budoucnu ani nenaplníme limit těch 200 běžců, které nám povoluje Tatranský národní park.
Připomeň ještě, jak se Šelma narodila, prosím.
Nejdřív byl Slavkáč (Slavkovský vrch, 7 km s převýšením 1427 m, pozn. aut.), bydlím ve Starém Smokovci pod tím kopcem. Běhy do vrchu tu jsou, ale klasické, řekl bych. A v Alpách to bývá mnohem tvrdší. Rychle jsem si spočítal, kde se dá nastoupat co nejvíc na co nejkratší trati. První rok se konal přátelský závod pro asi osmdesát lidí, ale už od druhého musím hlídat limit dvou stovek. A ten se vybukuje za pár minut každý rok.
Ultra (50 km z východu na západ ze Třech studniček přes Štrbské pleso, Slezský dům, Hrebienok, Chatu při Zelenom plese do Ždiaru, pozn. red.) přišlo o dva roky později.
Tímto směrem se u mnoha běžců ubírá vývoj, ze silnice směrem do přírody, do hor, k další výzvě. Ale nechceme tu naši mít pro všechny. Máme v přihlášce kolonku na zkušenost z podobného závodu. První stovku běžců vybereme podle kvality časů, dobří se k nám dostanou vždycky i v pozdějším termínu na poslední chvíli. Druhou stovku účastníků pak losujeme, zájem bývá až osminásobný.
Omezil vás letos nějak významně covid-19?
Ani ne, z národního parku také žádné zvláštní požadavky nepřišly. Na Verticalu nebyly občerstvovačky, na Ultra už jo. Před vstupem na ně sis musel dezinfikovat ruce, stříkali jsme na ně roztok. A nemohli se podávat míchané ionťáky, ale jen balené vody nebo jiné nápoje. Tím, že na Ultra se běží z místa A do místa B, převážíme závodníky autobusy z cíle na start, aby si tam mohli nechat věci. To proběhlo taky bez problémů.
Jak vypadá aktuálně situace ve Vysokých Tatrách?
V Tatrách nebylo přeplněno tak, jak se objevila v médiích jedna fotka s frontou na Rysy. Tatry jsou plné, ale ukazují podobná čísla jako minulé roky. Výletníků dole je o něco víc, opravdových turistů na hřebenech a horských chatách asi trochu míň, tím se to vyrovnává.
Neuvažuješ o spolupráci s nějakým špičkovým alpským závodem třeba přes značku Dynafit, pro níž pracuješ, anebo začlenění do mezinárodního seriálu?
Nemám v plánu to dávat do nějakých kalendářů. Jsme ve slovenské skyrunningové lize, kde máme jen termín, nic víc, ani celkový žebříček. Vím, že pokud nejsi v evropském kalendáři, nemůžeš si pozvat žádnou hvězdu. I když by se jim to líbilo, tomu věřím. Zatím to držíme na takové rodinně-komunitní-přátelské bázi.
Kolik lidí se o závody stará, kolik činí rozpočet?
Po celý rok já, v průběhu závodů asi čtyřicet lidí včetně Horské služby. Rozpočet komplet okolo 30 000 eur, včetně všech bártrů.
Jaké novinky se chystají za rok? Známe už termíny 31. 7. a 21. 8. 2021.
Nic speciálního mě nenapadá. Budeme zase zkracovat limity o pár minut. Nevím, do kdy to takhle pokračovat. Ale už abys začal pomalu trénovat.
Tratě zůstanou stejné?
Jsem tvrdý zastánce udržení stejné tratě napořád, aby se daly porovnat výkony i za dvacet let. Neplánuju změnu.
Právě jdeš z vyšetření v pražském IKEMu. Jak se vyvíjí tvůj zdravotní stav a kdy zase sám poběžíš?
Řekl bych, že situace s mojí srdeční vadou se zastabilizovala. Momentálně start neřeším, nemělo by to smysl. Běžel jsem to v tréninku několikrát, lepšího času už asi nedosáhnu. Vertical jsem dal za 1:07 a Ultra okolo 5:30, někde na úrovni traťového rekordu. Ale za optimálních podmínek, které jsem si sám vybral. Světová elita by mohla jít někde okolo 4:45, myslím. Třeba si Jornet i tuhle Šelmu najde. Ale někde jsem zaslechl, že se prý chystá na silnici, na maraton. Tak nevím, kdy.
Foto: Jakub Stryk, ralpu.com, Lukáš Podolák, Šárka Chlupová
