Krize? Cyklista Bárta se má dobře. Je s rodinou a trénuje. Chybějí mu jen závody
Sdílet
Vyrovnaně prožívá komplikované období zkušený cyklista Jan Bárta, člen elitního domácího týmu silničářů Elkov/Kasper. „Mám se dobře, můžu být doma s rodinou, můžu trénovat. Chci být připravený, až to pomine,“ usmívá se v Kyjově na Jižní Moravě, kde svítí sluníčko. „My, cyklisti, to máme ještě dobrý, fotbalistům a hokejistům se samotným udržet ve formě nejde.“
Už tři týdny trvá výjimečný stav, jak trénuješ?
Jezdím na kole… Ale je to těžké, nikdo neví, co bude. Zrušily se závody, teď padají i další až někam do května a pokračuje to dál. Já jsem odjel jeden závod v Chorvatsku (4. března), etapák nám tam pak zrušili. Hned po návratu domů jsem si dal týden úplně volno, potom jsem začal pozvolna, abych odsunul formu. Čtyři až pět hodin denně sedím na kole, nejezdím moc rychle. Až se potvrdí závodní termíny, přidám trochu intenzity. Nemá cenu teď něco honit, forma pak stejně vydrží měsíc, maximálně dva. Konzultujeme plány s trenérem Fialou, ale každý si je přizpůsobuje podle svých zkušeností.
Všechno „normálně“ venku, neproháníš někde zavřený trenažér?
Dokud se to nezakáže, budu jezdit venku. Mám štěstí, že mě cyklistika baví, užívám si ježdění na kole, v tom mi zůstává motivace. Nemusím teď intenzity a soustředit se na závody. Kdybych to ale viděl takhle jenom přes výsledky, asi bych přestal jezdit úplně. S kluky z týmu si sem tam zavoláme, ale každý trénuje sám. Na morálku je to náročnější, ve skupině to bývá přece jen jinačí.
Přesto máš asi víc času než obvykle.
Časově trénuju podobně, ale nejezdím po závodech. Mám fůru času na rodinu, chodíme na procházky, teď zrovna řeším zubaře. Stihnu rychle věci, které by mi jindy trvaly půl roku.
Zimní příprava přitom proběhla kvalitně, že?
Byla dokonce vynikající, srovnal bych ji s loňskou, kdy jsme pak jezdili bedny všude, kam jsme přijeli. Hodně jsme toho natrénovali ve Španělsku v Calpe, kde už to známe. Pak něco stihli i těsně před závody v Chorvatsku. Máme nováčky v týmu – Adam Ťoupalík ten vypadá velmi nadějně, pro něho je to velká škoda, hned v první silniční sezoně to takhle dopadlo. Nikola Nosková patří pod nás, ale připravuje se sama v italském týmu.
Trophy Umag se jela v Chorvatsku 4. března, to už korona-krize visela ve vzduchu. Projevila se nějak na atmosféře v pelotonu?
Poslední dva dny se už něco dělo. Etapák nejdříve povolili, pak zrušili. Já odjel jenom Umag, jiní šťastlivci stihli jednorázové závody dva, ještě Poreč Trophy. Atmosféra v pelotonu byla dobrá, lidi natěšení na sezonu. Před startem jsme si dělali srandu: „Vedle Italů stát nechci.“ I v balíku jsme si říkali, že se jim musíme vyhnout. A druhý den jsme jeli taky domů…
Kdy odhaduješ, že se zase bude závodit? V červnu se mělo konat na domácích tratích týmového šéfa Vladimíra Vávry v Opočně mistrovství republiky…
Teď momentálně to podle mě vypadá špatně i s mistrákem. Kdo ví, jestli pustí Slováky přes hranice, poslední roky jezdíme společně. Je to další těžká situace pro naše vedení, protože vůbec neví, kdy a jestli se to vůbec bude dělat.
Podobu aktuálních ročníků řeší i všechny podniky Grand Tour – zrušit, odložit, zkrátit, spojit – jel jsi je, jaký na to máš názor?
Myšlenka Matteo Trentina propojit všechny tři Giro, Tour a Vueltu asi není reálná. Možná jednotlivé závody zkrátit? Ale třetí týden se obvykle rozhoduje, dva týdny všichni nějak vydrží a ve třetím dochází, ten závod by ztratil úplně charakter. A posunout všechno až na srpen a září? Už takhle tam bývá termínově dost plno, jarní závody nemají šanci se tam vlézt. Většina se bude muset zrušit, protože se ani závodnické pole nerozdělí tak, aby všechny mohli objet ti nejlepší.
Zimní příprava se povedla… 
…i ve Španělsku.
Olympiáda v Tokiu, tvůj letošní hlavní cíl, byla odložena o rok, co to pro tebe znamená?
K časovce na olympiádě jsem se upínal (loni skončil třetí na Evropských hrách v Minsku, pozn. aut.). Kdo ví, co bude za rok, jak bude vypadat situace. Někde se epidemie vrací, nevíme, jak dlouho tenhle stav potrvá. Rád bych se do Tokia dostal i za rok. Česko má na časovku jedno místo, neví se nic, jak to bude s kritérii, jestli zůstane pro mě. Je to velmi komplikovaná situace.
Je ti pětatřicet, kolo tě sice baví a živí, ale neovlivní současná situace myšlenky na závěr kariéry?
Letos mi končí v hradeckém týmu smlouva, všechno jsem mířil k olympiádě. Kdo ví, jestli to bude virová krize trvat i příští rok, možná ukončí kariéru více lidem. Já mám teď hlavní příjem jako zaměstnanec Olymp centra sportu ministerstva sportu, k tomu nějaké sponzory, něco si můžu vyjet na závodech. Ale peníze do sportu půjdou teď až naposledy, profesionálové dostávají výpovědi, propouští se… Nevím, co bude.
Foto: Jan Brychta Elkov/Kasper, archiv Jana Bárty
